V jedné písni Evy Olmerové se zpívá „Stačí málo, někdy půl, smutek sedne za tvůj stůl“.
Někdy můžeme mít pocit prohry. Někdy nám skutečně mohou spadnout příslovečné hračky do kanálu.
Uvědomme si tento stav, sledujme, kde v nás vzniká a jak na nás pracuje.
To obvykle stačí.
Uleví se nám, pokud mezi smutek a sebe, postavíme naši pozornost 🙂